Dietní sázka i její výsledek poskytují tolik zajímavého materiálu, že se určitě vyplatí ještě jednou se k tomuto tématu vrátit a vše pečlivě zdokumentovat. Proto jsme požádali Velkého Vezíra, zda by našemu webu poskytl rozhovor. Velký Vezír naší žádosti vyhověl a výsledný produkt si můžete přečíst. Snad se vedle názorné fotodokumentace stane dalším zdrojem inspirace i cenných informací pro všechny lidi “postižené” přítomností nadbytečné hmoty.
- Kdo, kdy a kde sázku navrhl?
- Tak sázka vznikla, asi jako mnoho jiných pod vlivem alkoholu na Mikulašské zábavě, datum si přesně nepamatuji, stejně jako další detaily. Sázku jsem uzavřel s Ondrou Mecou, kterému u nás v šatně sem tam říkáme Mouřenín, pro jeho jemně snědou pleť a bylo to klasické “Vsaď se”, když Mouřenín začal něco o mém pěstěném těle a já posilněn alkoholem mu řekl, že až se znovu sejdeme na Dělňáku, bude moje váha max. 90kg, a to Ondra s úsměvem přijal, neboť už věděl, že moje váha je 109 kg a zdálo se mu tudíž nemožné, takhle zhubnout do 24. února – navíc když na dveře už klepaly Vánoce. A abych byl úpřímný, ani já v to tehdy nevěřil!
- Proč jsi do toho vůbec šel. Co bylo Tvojí největší motivaci?
- Tak jít s hmotností dolů jsem měl v plánu sázka nesázka, to bych označil jako mou malou výhodu, ale limit 90 kg byl opravdu šibeniční. No a o motivaci se velkou měrou postaral právě Ondra, protože jsem si nemohl uříznout takovou ostudu a prohrát s mladým zobákem a pak ještě navíc celou jarní část sezony plnit “jeho” úkoly – to bych asi pověsil halovky na hřebík.
- Věřil jsi od začátku, že vyhraješ?
- Jak už jsem se zmínil, ze začátku jsem se cítil jako velký outsider, ale jak jsem začal s dietou a posilovnou a kila se začaly pomalu ztrácet, začínal jsem i já věřit v mé vítězství.
- Měl jsi během hubnutí nějakou krizi, měl jsi chuť to někdy vzdát?
- Krize určitě proběhly, ale žádná nebyla taková, že bych si řekl končím, nemá to cenu, tam mi pomáhala vidina toho vítězství, měl jsem cíl a za ním jsem šel. Škoda, že se mi tohle nedaří i v jiných životních situacích, mnohdy důležitějších, než je nějaká váha, nebo sázka.
- Víme už, jak a proč jsi zhubnul. Ale jak a proč jsi se dostal až na 109 kg?
- S jídlem roste chuť a tady bych jako urychlovač označil pivo, po kterém roste chuť mnohonásobně rychleji, a to na vše!!! A taky mám slabost v podobě čokolády, nebyl problém sníst hlavně večer i dvě tabulky – z toho mám obavy i nyní. Klíčem ale byl můj návrat domů po nevydařeném vztahu a domácí strava, na kterou si tělo rychle a rádo zvyklo.
- Šel jsi na to vědecky, řídil jsi se nějakou speciální dietou
propagovanou v reklamách nebo jsi prostě jen “nežral”? - Žádná věda v tom není, ani zaručená TV reklama. Tak samozřejmě, základ bylo NEŽRAT, což mi stejně dieta nedovolovala, všechno v ní mělo svůj čas, takže jsem vlastně jedl podle rozvrhu a velké plus bylo, že jsem tu dietu nedržel sám, ale s kamarádem, který na mě dohlížel i v posilovně a více méně je to i jeho velká zásluha, že jsem se stal Velkým Vezírem já.
- Mohl bys uvést typický denní jídelníček z doby intenzivního
hubnutí? - No jídelníček není žádné tajemství, ale taky žádné kulinářské hody. Vše muselo být ve správném poměru a ve správný čas. U mě to bylo obzvláště komplikované, jelikož jsem nevšežravec, takže takový kelímek Cottage sýru jsem zkusil jednou a pak se pro mě stal tabu, stejně jako neochucený tvaroh, takže jsem musel mírně improvizovat a místo nich jsem si vždy dal půl balení sladkého nízkotučného tvarohu, stejně tak večer bylo možno vybírat mezi tuňákem, tvarůžky, sýrovátkou nebo vejci v poměru 5 bílků a 2 žloutky, takže jsem se omezil jen na tuňáka a vejce, kterých jsem během diety spotřeboval kolem 200 ks, proto byla vejce v řetězcích supermarketů těžko k dostání. A pro zajímavost – takových kuřecích prsou jsem spořádal 10 kg. Všechny přípravy jsou samozřejmě bez tuků, maso vařené, ale koření dle libosti, přes noc naložit a na vodě dělat a vejce na teflonové pánvi, na nejslabším plameni asi 13 minut, neobracet a rada na závěr. Pokud si pro tuto příležitost koupíte novou teflonku, nezapomeňte ze spodní části odlepit nálepku, špatně se to potom větrá a ještě hůř myje – vím to! Přesný jídelníček zde ale vypisovat nebudu, zájemci jej mohou získat na hale u pana prezidenta klubu Pavla Bochni, a to už od neděle, teda pokud ho nezapomenu doma. Málem bych už ale opoměl jednu dost důležitou věc, a to je pitný režim. Žádné slazené nápoje a už vůbec ne alkohol, jenom H2O i s CO2 a dovolená je Cola nebo Pepsi, samozřejmě light – to byla má záchrana.
- Během diety jsi s námi chodil normálně na tréninky. Sportoval
jsi navíc i mimo házenou, chodil jsi například do posilovny? - Do posilovny jsem chodil a chodit ještě budu, vždy dva dny a pak den volno, a to i o víkendech, když se určitě i někteří z vás vraceli ze Stodolní. Zprvu jsem s tím měl velké potíže, protože ta váha nešla dolů hned ty první dny a navíc zrovna probíhala fyzická část zimní připravy, ale postupem času se to zlepšovalo, kila šla dolů a nohy začínaly být lehčí a silnější.
- Trpěl jsi počas diety někdy hladem?
- První bylo důležité zvyknout si. A kupodivu hladem jsem netrpěl, naopak někdy jsem se cítil v době dalšího jídla nasycen, jenom jsem trpěl chutí na všechno na všechny způsoby. Během diety jsem mohl v klidu napsat dvě kuchařky, jak se mi ta jídla honila hlavou.
- Dostavily se během diety nějaké zdravotní problémy nebo jsi
byl naprosto v pohodě? - Zdravotní problémy nebyly žádné.
- Hodláš si svoji současnou hmotnost udržet, dále ji snižovat
nebo se vrátit zpět na 109 kg? A kolik vážíš nyní, pár dnů po
svém vítězství? - Tak jsem realista, váhu kterou jsem měl na Base určitě neudržím, ale chtěl bych jí ukočírovat do 95 kg s tím, že bych rád přidal ještě nějaké deko svalové hmoty. Teď se má váha pohybuje kolem 91kg. Tohle ale byla první etapa, po skončení jarní části bych svou váhu chtěl dostat k číslovce 82, ale když bude 84, 85 taky se nebudu zlobit, teda pokud se nebude chtít někdo opět vsadit – to bych pak zase musel hlídat každý gram.
- Co Tvému snažení říkali příbuzní a kolegové v práci?
- Někteří z toho měli srandu, ale jinak nic co by nějak vybočovalo z normálu.
- Snažil se Ti někdo házet klacky pod nohy nebo hamburgry do
úst? - Klacky určitě ne, ale u těch hamburgerů si nejsem jísty, vlastně týden před Basou se mě stále snažil Ondra zvát do McDonalda, až jsem začínal mít obavu o jeho orientaci, naštěstí pro nás oba jeho zájem po Base utichl.
- Co jsi udělal bezprostředně po závěrečném převážení?
- Sundal jsem z nohou závaží a šel jsem si dát pivo, ale jenom desítku, aby to se mnou nešvihlo hned ze startu.
- Má Tvoje nová hmotnost nějaké negativní důsledky? Nebudou Ti
např. ztracená kila chybět v obraně? A co budeš dělat s obsahem
svého XXL šatníku? - To se pozná až v utkání a já pevně věřím, že ne, že budu hrát minimálně stejně špatně jako na podzim. No a co se tyče šatníku, tak tam problém nevidím, jelikož mám spoustu hadříků ještě z doby dávné, takže mi budou tak akorát.
- Upřímně řečeno – Mouřenína je mi trochu líto. Snažil se Tě
nějak uplatit a přimět ke zrušení sázky? - To by si mohl zkusit, to bych mu to teď spočítal a o zrušení sázky nemohla být ani řeč. Akorát ten mekáč na mě zkoušel, ale přišel s tím pozdě, jo takhle 3 týdny před Basou, to bych ještě vážně zvažoval. A doufám, že by ti bylo líto i mě, kdybych nevyhrál.
IK: Nebylo - Je nějaká otázka, kterou jsem nepoložil a která by měla být
zodpovězena? - Myslím, že to byl vyčerpávající rozhovor, akorát bych snad tady ještě poděkoval všem, co mi posílali hlasy i těm, kteří mi jenom fandili, nebo jenom z povzdálí sledovali, dále pak bohu, své rodině, osobnímu trenérovi, který si nepřál být jmenován a všem 21 kilogramům, které mě tak rády opustily a našly si cestu do batohu, se kterým bude můj mouřenínek hrát fotbálky. Jo a Ondro, teď to byl jen takový týden na rozkoukanou, ale od pondělka poznáš Velkého Vezíra, tak jak se Ti ani v tom nejhorším snu nezdálo, pokud nebude spokojený s Tvými službami – a zatím není spokojený vůbec. Sportu zdar a jak jsem četl ve fitku “Není důležité zvítězit, ale zhubnout”